Pokud budeme pátrat po historickém významu slova „koučování“, dostaneme se ke „kouči“ jako anglickému pojmu pro kočího. Obraz kočího i dnes symbolicky zprostředkovává jádro koučování. Jde o nástroj, jehož prostřednictvím se dotyčná osoba dostane z místa, v němž se aktuálně nachází, do místa, ve kterém by chtěla být. Přitom se může stejně dobře jednat o řešení konkrétního „problému“ jako o odhalování potenciálu či rozvojových příležitostí.

Koučování lze charakterizovat jako uvolňování lidského potenciálu a tím také vytváření předpokladů nejenom pro maximalizaci výkonu, nýbrž zároveň i pocitu spokojenosti se sebou samým. Při koučování se tedy nedíváme na člověka jako na prázdnou nádobu, kterou je třeba naplnit. V našich očích je koučovaný, opět obrazně vyjádřeno, semínkem, nesoucím v sobě potenciál stát se nádhernou rostlinou anebo třeba světlem, které má v sobě ten správný jas. Jen je zapotřebí mu pomoci, aby „se seřídilo“ – zbavilo nevhodných filtrů (černého, růžového).

Narůstající význam koučování souvisí s dobou, v níž žijeme. Naši předkové vystačili se svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi po celý svůj život a ještě je jako životaschopné předávali svým potomkům. V dnešní turbulentní době plné změn, často náhlých a neočekávaných, se tato stabilita vytratila. Jedinou jistotou našeho života se stává změna. Aby na změny člověk dokázal reagovat, alespoň někdy je třeba i předvídat, v každém případě pak akceptovat a zvládat, potřebuje převzít odpovědnost za sebe sama, za své myšlenky, slova, činy. I k tomu koučování vede.

Naši koučové se věnují rozvoji jednotlivců i týmů a také trénují koučovací dovednosti vedoucích pracovníků, kteří je pak využijí ve své vlastní praxi. Koučové mají velké zkušenosti v nejrůznějších oblastech, jež koučovaní řeší, a také jsou výborně vybaveni kompetencemi pro oblast mezilidské komunikace.Mohou také překročit hranice koučování a po dohodě poskytnout optimalizovaný mix pro osobní rozvoj vycházející z koučování a zároveň zahrnující i prvky mentoringu a konzultace.